Je večer. Slunce zapadá a venku se konečně ochladí, ale nahoře v ložnici je pořád jak v peci. I když otevřete okna dokořán, stejně se nedá usnout. Většina lidí v tu chvíli přemýšlí o klimatizaci nebo aspoň o ventilátoru. Přitom za přehřívání domu může nejčastěji strop a střešní konstrukce, tedy přesně ta místa, na která přes den celé hodiny svítí slunce.
Střecha se v horkém letním dni chová jako sběrač tepla. Tmavé tašky nebo plech se na přímém slunci rozpálí klidně na 70 až 80 stupňů. Takhle horký povrch pak teplo celé hodiny předává dál, do konstrukce střechy a do vzduchu pod ní. A přesto, že se venku už ochladilo, střecha funguje jak plotýnka, kterou někdo vypnul a ona pořád hřeje. Co s tím? Zateplit!
Když přemýšlíme o zateplení, většina z nás si představí zimu a účty za topení. To dává smysl, protože v topné sezóně uniká střechou a stropem až třetina tepla z domu. Jenže tepelná izolace nefunguje jen jedním směrem. Je to bariéra, které je jedno, odkud kam teplo proudí. V zimě ho drží uvnitř, v létě ho zase dovnitř nepouští.
Rozdíl je v tom, jak obě situace probíhají. V zimě utíká teplo ven pořád a topení ho musí neustále dohánět. Každé slabé místo v izolaci se proto počítá, a to doslova, na účtu za topení. V létě je to nárazové. Slunce praží do střechy jen pár hodin denně, zato pořádně. Proto v létě nestačí, aby byla izolace jen silná, musí umět horko taky zdržet. Například foukaná celulóza pouští teplo dovnitř tak pomalu, že se ho do bytu dostane jen trochu, a ještě k tomu až v noci. To už je venku chladno, takže stačí otevřít okno a vyvětrat.
Kudy teplo do domu proniká, záleží na tom, jak máte dům postavený.
Obytné podkroví pod šikmou střechou je na tom nejhůř. Mezi vámi a rozpálenou krytinou je jen pár desítek centimetrů konstrukce. Zateplení šikmé střechy je tu proto naprosto zásadní, slabá nebo sesedlá izolace mezi krokvemi se v létě pozná okamžitě.
Plochá střecha je vlastně strop a střecha v jednom. O letním komfortu rozhoduje celá skladba ploché střechy, tedy pořadí a kvalita jednotlivých vrstev od nosné konstrukce přes parozábranu až po hydroizolaci. Pokud není dobře provedená, obytné místnosti pod střechou se mění v saunu, protože slunce na střechu dopadá celý den v plné síle.
Strop pod nevytápěnou půdou je paradoxně nejsnazší případ. Slunce tu sice nepraží rovnou na strop obytných místností, ale ohřívá vzduch na půdě, který tohle horko pak pustí do místností pod sebou. Dobrá zpráva je, že izolace stropu je ze všech tří variant nejjednodušší a nejrychlejší na realizaci.
Ventilátor přehřátý dům nevyřeší a klimatizace řeší následek, ne příčinu. Pokud má být nahoře v létě k žití, potřebuje strop nebo střecha souvislou a dostatečně tlustou vrstvu tepelné izolace, bez mezer a slabých míst, kudy by teplo proklouzlo.
„U stropů pod nevytápěnou půdou nejčastěji foukáme izolaci ve vrstvě pětadvacet až třicet centimetrů, materiál se dostane opravdu všude a nevznikají spáry,“ říká Lukáš Najman ze společnosti Lunastav. „Zákazníci se nás na přehřívání ptají čím dál častěji a rozdíl poznají hned první horký den po realizaci.“
Nejlepší na tom je, že jde o jednu investici se dvěma efekty. Stejná izolace, která vám v létě udrží doma příjemný chládek, v zimě sníží účty za topení. Jestli u vás doma každé léto bojujete s horkem pod střechou, podívejte se, jak funguje zateplení stropu, a nechte si spočítat, jaká tloušťka izolace dává u vašeho domu smysl.
